Obec Lubná

„Nedědíme Zemi po našich předcích, nýbrž si ji půjčujeme od našich dětí.“ Antoine de Saint-Exupéry. 

Opravené termíny svozů

Výměna rozbitých popelnic

V případě, že máte rozbitou popelnici, domlouvejte si výměnu přímo na telefonu 493 645 854 nebo na mobilu 733 743 118 (paní Elincerová).  

Nevyvezení popelnice

reklamujte na čísle: 493 645 805.

Do obecního dvora v Lubné lze po domluvě odvézt elektrospotřebiče a kovový odpad vyjma stavební suti.                                                                                                                                               

Do sběrného dvora v Rakovníku je možné odvézt ostatní odpad vyjma stavební suti. Pro občany Lubné bez poplatku.    

Kontejnery na velkoobjemový odpad budou přistaveny na jaře a na podzim (termíny přistavení budou upřesněny).

V letošním roce se bude platit pouze za BIO-popelnici 500,-Kč za rok.

Svoz větví začíná první pondělí v březnu a pak pokračuje každých 14 dní až do konce kvě

Půlnoční (16.96 MB)

Vítám vás v tomto kostele a dovolím si k dnešnímu setkání říci pár slov, než se zaposloucháme do zpěvů a hudby. Četl jsem v posledním Raportu anketu s dětmi na otázku: „Jak vlastně vypadá Ježíšek?“ Z odpovědí bylo vidět, jak Santa Claus již mezi dětmi plně nahradil dědu Mráze. Jak bychom ale my dospělí odpověděli na podobnou otázku: „Kdo vlastně byl ten Ježíš, co se narodil v Betlémě?“ … Co to bylo za dítě, že ze strachu z něj nechal tehdejší král Herodes vyvraždit všechny děti v Betlémě? Co bylo za muže, že ze strachu z jeho vlivu ho tehdejší elita nechala nakonec v jeho asi 33 letech popravit? Proč z něj měli strach i po jeho smrti a jeho hrob zapečetili a nechali hlídat ozbrojenci? Jak se mohlo stát, že víra v to, že vstal mrtvých, se nakonec rozšířila po celém tehdejším světě? A to i přes veškeré pronásledování a dokonce zabíjení těch, co v jeho zmrtvýchvstání uvěřili? Jak mohla tato bláznivá víra přežít už 2 000 let? Jak je vůbec možné dnes v moderním věku něčemu takovému uvěřit? Jak jsem tomu já mohl uvěřit?

Jeden z největších filozofů Immanuel Kant, formuloval úkol filosofie třemi otázkami: Co mohu vědět? Co mám činit? V co mohu doufat? Jsou to naprosto praktické otázky, které si v životě položí asi každý? Co mohu vědět? Mohu vědět pravdu? A co je to vlastně ta pravda? Co mohu doopravdy vědět? …Co mám činit? Jak se mám v životě chovat? Co chci v životě dělat? Čím chci být? Čeho chci dosáhnout a za jakou cenu? Co tedy mám činit?... A v co mohu doufat? Jaký má smysl můj život, moje utrpení, moje veškeré snažní? Je vůbec nějaký smysl? Končí vše pro mne smrtí? Nebo je život něco víc než smrt? Jsem jenom evolucí uspořádaný shluk molekul nebo jsem něco víc? V co tedy mohu doufat?

Ten Ježíš, jehož narozeniny o vánoce slavíme, vedl bezprostředně před svou smrtí se svými přáteli (jeden z nich to později zapsal) tento hodně zvláštní rozhovor:

         „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. A cestu, kam jdu, znáte.“

Řekne mu Tomáš: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“

Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život….

         Dávno před tím, než Immanul Kant formuloval své slavné 3 otázky, tak tento Ježíš vlastně řekl, že On sám je na ně odpověď. Cesta jako odpověď na otázku: Co mám činit? Pravda jako odpověď na otázku: Co mohu vědět? A život jako odpověď na otázku: V co mohu doufat?

 Byl tento Ježíš blázen anebo věděl dobře, co říká? Na Kantovu otázku v co mohu doufat, ještě rozvedl svou odpověď, větou která je na místním hřbitově napsána zlatým písmem: „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky.“

 Děkuji vám za pozornost, přeji nám všem, abychom pocítili a poznali jeho přítomnost ve svém životě.