Mezníky v dějinách

950 let obce – mezníky v jejích dějinách

Již samotný název obce prošel různými peripetiemi.
Luben, Lubina, Hlubno, Lubno – Lubná. Kdy byl který název používán, lze jen těžko určit, až na poslední, současný.

Rok 1057 v Českém knížectví vládne Spytihněv II.
Jak víska vypadala, kolik chalup,kolik obyvatel? Jak žili, jaká měli obydlí, komu byli podřízeni? Co otázka, to neřešitelná odpověď.

Rok 1315 Jan Lucemburský, český král, rozhoduje o zřízení obce dle práva zákupního, tzn. že majetek lze volně prodat či zakoupit. Je vysazena i první rychta svobodná. To znamená, že vlastník objektu nepodléhá robotě a automaticky je rychtářem, čili úřad se dědí, ale i kupuje. Prvním rychtářem je Januch, po něm syn Oldřich.

Polovina XIV. – polovina XVII. století
Nad osadníky se zatahuje opona, která se však otevírá během třicetileté války.

Rok 1633 Ves je opuštěna, nikdo zde nežije jako důsledek přemisťování císařské a švédské armády.

Rok 1651 14 obydlených domů, hospodářství, 4 domy opuštěné, 39 obyvatel. Připomeňme si ty, od nichž se odvíjejí již známější osudy lidí a historie obce.

1. Svobodná rychta (i když ve 2. polovině 18. století až do polivny 19. století byl již rychtář jmenován vrchností); Míka, Jílek, rychtářka Kateřina, Jan Jílkovic; pak rychtu kupuje Mikuáš Mikš z Lišan, syn Vondra. Jeho dceru si r.1654 bere Martin Kejla z Litoměřic, po něm syn Jan a poté Martin a František. Potomci rodu Kejlů žijí postupně v č.p. 35, 44, 75, 80 a 91.
2. Chrisostom Miler zvaný Popelář. Od něho kupuje usedlost Matouš Bretšnajdr; v roce 1650 neobydleno. Milerové z obce mizí (předkové současného nositele tohoto jména pocházejí ze Hvozda); potomci prvního Bretšnajdra žijí postupně v č.p. 4, 7, 17, 26, 35, 36, 41, 63, 66, 132 (v původní zástavbě i v č.p. 28).
3. Jiří Gremer > David Haid > 1650 pustina.
4. Tůma Kraus > Jan Lauterbach – 1650 pustina.
5. Václav Špidra > 1651 jeho syn Václav.
6. Hanuš Eisenkolb > Jan Baloun > 1642 pustina, kterou zakoupil 1650 Jakub Knor pro syna Jana. Rodina Knorů pocházela z Rudy a v obci potomci pobývali v č.p 20, 24, 37. Rod žije v potomcích v obci do současnosti.
7. Martin Machek > Pavel Řezáč > Jakub Machek, který obec opustil v roce 1659.
8. Jakub Vlček > Diviš Vartecký – Jíra Venouš – Jakub Brož. Současní nositelé příjmení nejsou totožní. Jejich předci přišli do obce z Lužné.
9. Pavel Hejtmánek > Jiří Bernat – Jan Rocar zv. Pískač > Pavel Pátek.
10. Václav Kraus > Matěj Hubatka.
11. Jan Hesar > syn Jan.
12. Jan Helebrant > Faltýn Hudec >Jiří Venouš > Vavřinec Kraus.
13. Chalupa Motlovská. Adam Romer > 1650 pustina.
14. Jíra Merc > Jan Brož > 1651 pustina.
15. Vávra Nosek > 1652 Matěj Hrubeš
16. Anton Don zv. Pobuda > Martina Vlček – 1645 pustina.
17. Jíra Bremer > Matěj Petr
18. Tůma Petr > Mikuláš Helvich > Jan Bretšnajdr.

Až na příjmení uvedená pod č.1, 2, 6 a 18 všechna uvedená odvál čas do jiných oblastí a obcí. Rozvoj obce až do konce 18. století byl velmi pomalý. Svědčí o tom i to, že za 120 let, tj. do roku 1771, přibylo pouze 5 domů a obec měla 23 popisných čísel. Tento pomalý růst dokládá slabý ekonomický růst. Obyvatelé se zabývali svými hospodářstvími a jejich rozvoj byl zpomalován až do roku 1848 robotními povinnostmi. Ty byly takové, že:

• 9 sedláků muselo robotovat 3 dny v týdnu s koňmi a v létě ještě 2 dny ručně;
• 5 sedláků chalupníků 3 dny v týdnu ručně;
• 3 domkáři 13 dnů v roce. Napadá vás jistě otázka, kdy a jak obdělávali svá pole.

Rok 1848 byl velmi přelomovým v životě občanů i obcí. Byla zrušena robota, systém rychtářů v obcích byl nahrazen volenými zástupci v obecním výboru, který ze svého středu volil starostu nebo přednostu, případně představeného obce. A tak v naší obci byl posledním jmenovaným rychtářem a následně prvním starostou Matěj Bláha.
17.3. 1849 byl vydán zákon o novém obecním zřízení, kdy se obce staly samosprávnými celky.

Krajský úřad dne 27.8.1849 nařídil, aby se obce vyjádřily, chtějí-li být samostatné, či spojeny s jinými v jeden celek.
7.9.1849 na společném jednání v Rakovníku se měly obce vyjádřit k šesti bodům:

1. 1spojí-li se více obcí v jednu, výlohy obecní budou menší, ve věcech důležitých lépe účinkovati budou a snáze ponesou břemena,
2. při tomto spojení se jen celé katastrální obce beze všeho soudělení k té či oné obci mohou přivtěliti,
3. zůstati mají u již ustanovených soudních okrscích i politických a k jiným nemohou být přivtěleny,
4. při spojování mají co možno zachovány být bývalé okrsky panství a far,
5. brát ohledy na bývalé spojení i jiné okolnosti mezi nimi,
6. toto jednání nebude míti vliv na jmění obcí a chce-li každá obec říditi své jmění, nelze je spojit se jměním jiné obce.

Naši předkové jsko první v okrese se ústy svých zástupců vyjádřili následovně:
„My, níže podepsaní občané z obce Lubná, ve jménu všech obyvatelů týkajících se uvedené obce, udáváme po dobrém uradění se a po dobrém uvážení té celé záležitosti stran spojování či samostatnosti naší katastrální obce:

• Uzavřeli jsme v naší obci, neb občanské společnosti, že obec lubenská ve spojení s jinými obcemi žádného prospěchu nenachází, přičemž jsme jednohlasně ustanovili sobě jakožto katastrální obec samotni zůstat a dle zákona občanského povinnosti veskrz tak, jak na katastrální obec zákon ukládá, vykonávati a plniti chceme.
• Poučeni o obecním zákoně od pana ministra vnitřních záležitostí od 12.2.1850 č. 25712 sobě za pravidla béřeme a dle toho pro naši venkovskou obec dosti síly a schopností máme a proto při naší samostatnosti zůstáváme.“

Podepsáni:

Matěj Bláha, přednosta,
František Matějka – soused,
Václav Bretšnajdr – soused,
Václav Bechyně – soused,
Martin Hornof – občan,
Petr Bretšnajdr – občan,
Jan Hejda – občan,
František Bretšnajdr – občan a
Václav Knor – občan.

M. Bláha byl starostou do r. 1850, po něm pak Martin Hornof a další jsou uvedeni v publikaci Lubná dům od domu na straně 29.

Obec se postupně rozrůstala jak počtem postaveným domů (viz připomenutá publikace), tak počtem obyvatel:

1843 – 486;
1869 – 596;
1880 – 630;
1900 – 697;
1930 – 856;
1940 – 1100?;
1950 – 657;
1960 – 821;
2001 – 723;
2006 – 830.

Roky 1914 – 1918 I. světová válka. Odvedeno celkem 116 mužů, kolik skutečně narukovalo, není přesně známo. protože řada znich byla vyreklamována, především horníci.

Z obce padlo 9 mužů. Byli to:

• Jaroslav Bretšnajdr, padl ve 28 letech
• Bohumil Cajthaml, padl ve 30 letech
• Václav Janoušek, padl ve 34 letech,
• Jaroslav Justra, padl ve 35 letech,
• Vilém Justra, padl ve 30 letech,
• Bohumil Klouček, padl v 25 letech,
• Antonín Plas, padl v 29 letech,
• Rudolf Pochman, padl ve 26 letech,
• Josef Žibřid, padl v 53 letech.

Roky 1939 – 1945 II. světová válka; i ta si vyžádala 8 obětí z řad našich spoluobčanů, kteří byli popraveni či umučeni:

• Ludvík Baum zemřel 1944 – 53 let,
• Miloš Baum zemřel 1944 – 21 let,
• Otta Baum zemřel 1944 – 26 let,
• Amálie Baumová zemřela 1944 – 49 let,
• Věra Baumová zemřela 1944 – 11 let,
• Antonín Hrudka zemřel 1943,
• Stanislav Pergler popraven 1942 – 47 let,
• Milan Šiml zahynul 1944 – 19 let.

K úplnému pohledu na historii obce patří zmínka o dominantě v obci, tj. zmínka o kostelu sv. Jiří. Kostel je historicky doložen již v polovině XIV. století. Za husitských válek byl vážně poškozen. V roce 1583 po opravě kostela byly instalovány 3 zvony a nápisy na nich vypravovaly historii kostela. Velký zvon měla tyto nápisy: „Zvon tento, kterýž původně nákladem osadníků lubenských r. 1583 udělal Jan z Cynperku, zvonař v Novém Městě Pražském – však po 273 letech následkem zvonění proti mračnům se rozbil, zase léta P. 1857 nákladem záduší sv. Jiří v Lubné – za povolení podacího pána téhož kostela jeho jasnosti pana Maxmiliána Egona knížete z Fürstenberka, pána na Křivoklátě, Krušovicích a t.d. a spolupřispěním občanů lubenských, tehda k faře Velkoújezdské náležejících za důstojného faráře pana Ludvíka Ullmana – od c.k.. dvorního zvonaře, P. K. Bellmana v Praze, byl přelit, ke cti a chvále sv. Jiří mučedníka Páně a patrona českého.“ Pod ním obraz sv. Jiří. Na druhé straně nápis: „Srdce mé a tělo mé plesají k Bohu živému.“ Žalm 38. – 3.
Malý zvon: „Ulil Jos. Diepold, zvonař v Praze 1887.“

Nejmenší zvonek zvaný hodinka měl tyto nápisy: „Zvonek tento, jenž r. 1756 z kostelní majetnosti lubenské byl zjednán a ku cti sv. Vavřince mučedníka Páně posvěcen, avšak právě po stu letech byl roztlučen, na novo slil Pan Karel Bellman, zvonař v Praze 1. 1857.“

Na straně druhé: „Hlasem svým volám k Hospodinu. Žalm: 141.-2.“ Pod tím obraz sv. Vavřince.

Zvony byly ve věži kostela do roku 1917, kdy byly z věže shozeny, odvezeny a roztaveny pro vojenské účely. Nové již instalovány nebyly.

Do roku 1852 byl kolem kostela hřbitov, který byl zrušen po vysvěcení nového, který je v užívání do současnosti. Hřbitov byl zbudován společně obcemi Lubná a Senec.
Zajímavým vývojem prošla i škola. Připomenu jen zahájení výuky v roce 1799 učitele Josefem Šroubkem. Samostatná školní budova postavena v roce 1804, po vyhoření nová budova v roce 1877 a nynější školní areál vroce 1985.

Rozvoj obce významně ovlivňuje rozvoj ekonomiky a možnost získat zaměstnání v místě, či v blízkém okolí.

Až do poloviny 19. století to bylo zemědělství. Katastr obce měří 875,45 ha a zemědělská půda, tj. pole, zahrady, louky pastviny byly ve výměře 610 ha. Tato půda postupně ubývá vlivem bytové i jiné výstavby.

Ve 2. polovině 19. století začíná v okolí obce čilá důlní činnost.
1836 - otevřen kolem 16.8. důl sv. Rocha;
1838 - jsou otevírány tzv. selské doly mezi Lubnou a Sencem v prostoru u luk pod Sencem;
1840 - otevřeny Slabecké doly hrabětem Hugo Nostic-Rhieneckem;
1880 - Lubensko – senecké doly, majitel p. Sedlák.
V době před r. 1914 se těžba přesouvá do Krčeláku: jámy Marta I. až V. – Prokop I. a II., Hoffnung (naděje) a další.
1920 - důl Rako – dosud v provozu
- důl Filip – uzavřen 1943
1949 - otevřen Filip II.

4.5.1952 – slavnostní výkop dolu 1. máj
17.9. 1964 – slavnostní výkop dolu Rako II. Vyhloubena jáma do hloubky 163m a v r. 1969 výstavba zastavena.
1975 - zahájena těžba v lomu Filip.
V prostorách, kde měl být důl Rako II. byla 4.10.1976 zahájena výstavba moderního závodu na výrobu obkladaček.
30.6.1980 byl v novém závodě zahájen zkušební provoz.
Náklady na výstavbu dosáhly výše 513 milionů, z toho technologické zařízení 212 milionů.

V novém závodě našlo zaměstnání mnoho občanů naší obce i obcí okolních.

Použitá literatura:

Václav Kočka: Dějiny Rakovnicka.
Jan Renner: Popis politického okresu Rakovnického
Kronika obce Lubná, I. svazek.

Slavní rodáci:

Antonín Kohout, nar. 12.12.1919 v č.p. 102 – violoncellista, zakladatel Smetanova kvarteta. 1966 jmenován zasloužilým umělcem. V obci příbuzné nemá.

František Matějka, nar. 14.12.1890 v č.p. 53 – profesor rakovnické reálky, malíř a sochař.
Příbuzní: Květa Taubenhanslová.

František Nachtigal, nar. 4.10.1894 v č.p. 16 – architekt a malíř. Bez příbuzných.

Věra Vlčková, nar. 12.4.1922 v č.p. 110 – operní pěvkyně plzeňské scény. Vytvořila řadu čelných postav ve známých operách během 35letého působení v opeře. Příbuzní: Věra Vlčková.