O obci, jejíž jméno se v průběhu staletí obměňovalo (Hlubna, Luben, Lubina, Lubno) jsou první zmínky v listině probošství litoměřického z roku 1057. Další písemný doklad pochází z roku 1315, kdy rytíř Vilém Zajíc z Valdeka, nabyv Křivoklát, vysadil zde dvůr s právem zákupním podle práva Starého města pražského. Až na krátké výjimky patřila obec pod královské panství a prošla v průběhu staletí obdobími zkázy i rozkvětu.
Během třicetileté války, roku 1632, nežil v obci žádný osadník. Život se vrací do jejích domů později a zvolna. V roce 1651 je osídleno 12 domů a v nich žije 39 obyvatel. Postupně pak přibývají další, živící se převážně zemědělstvím.
K výraznému rozvoji obce dochází v 19. století s objevem černého uhlí a o několik desítek let později i lupku a jeho postupným dobýváním. Prvním dolem byla šachta Sv. Rocha otevřená roku 1821, následují pak další jámy jako: Benedikt, Hoffnung, Jacobi I a II, a postupně další a další. Posledním otevřeným dolem byl důl 1. máj v roce 1952 a na budovaném dole Rako II., kde bylo započato s hloubením jámy v roce 1964 těžba již zahájena nebyla.
Uhlí a lupky byly dominantou průmyslového rozvoje obce. Svědčí o tom i výstavba rodinných domků, když v roce 1900 bylo v obci 99 popisných čísel, v současnosti jich je 251. Tento rozvoj v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let ovlivnila i výstavba nového závodu na obkladačky, Rako III. Provoz v něm byl zahájen v roce 1980.
Do období po roce 1980 spadá i výstavba nové školy, kulturního zařízení, později i čistírny odpadních vod, kanalizace a plynovodu. Převážná část akcí byla prováděna svépomocí občanů.
V současnosti Lubná čítá 336 popisných čísel a žije zde na 1016 obyvatel. Obec se přitom dále rozrůstá a rozvíjí, je zde vodovod, kanalizace a rozvod plynu. Obyvatelé mohou využívat pošty, pohostinství a prodejny, děti tu docházejí do mateřské a základní školy. V posledních dvaceti letech v obci došlo k rozvoji keramického průmyslu, na zdejší život má značný vliv také blízkost města Rakovník.
Lubenská kronika je psána od roku 1835 v jejím úvodu jsou i tato slova:...kdo v ní čísti bude k potěšení a k spasení duší prospívá, když počínáme ve jménu Nejsvětější trojice...
Kronika tedy začala být psána na konci vlády císaře Františka I, tj toho císaře, který velkou část svého života bojoval s Napoleonem. Do jeho vlády spadá počátek papírových peněz u nás, jak se uvádí v kronice. O tehdejší situaci se zde doslova píše: "...peněz dost, ale drahota."
Zápisy v kronice se ještě vrací do let před rokem 1835. V létech 1809 a 1811 zmiňují velké neúrody. Hledal jsem zde i záznam o neúrodě v roce 1816, která tehdy postihala celý svět z důvodu největšího výbuchu sopky, jaký byl kdy v historii zaznamenán, ale nenašel. Při výbuchu sopky Tambory v roce 1815 došlo k zahalení celé naší planety sopečnými plyny tak, že v létě roku 1816 nedozrálo obilí a nastal hlad.
V roce 1834 byl v Lubné opraven kostel sv. Jíří nákladem 88 zlatých sebraných po obci 132 zlatých uvolněných ze zádušní kasy. V roce 1835 byla opravena škola v obci a s velkou slávou vysvědcena 30.11.1835 na den sv.Ondřeje. Slavnosti se zúčastnil i Carl Egon kníže z Fürstenbergu a Lubnou znělo slavné The deum. Celá slavnost je v kronice velmi podrobně zaznamenána ( i s melodiemi písní). Kromě toho, že to byla v Lubné skutečně významná událost si zde "přihřál polívčičku" i místní pan učitel Karel Tarant, který byl součastně i prvním Lubenským kronikářem.
V kronice je uvedeno i celé tehdejší vedení obce: